Vytápění hal konvekční
Otopné plochy radiátorů (registrů) zahřívají primárně vzduch, který proudí směrem vzhůru podél obvodových stěn. Teprve po vyhřátí prostoru pod stropem (pod střechou haly) proudí část takto ohřátého vzduchu zpět k podlaze a vytápí i středové části haly. Vertikální rozložení teplot je při takovémto způsobu vytápění hal (pod stropem haly je třeba dosáhnout až 35°C, abychom dosáhli 15°C při podlaze ve středu haly) naprosto neefektivní.
Vytápění hal teplovzdušné
Proud ohřátého vzduchu (jeho zdrojem jsou teplovzdušné soupravy nebo centrální soustředěný rozvod) je směřován při poměrně vysokých rychlostech do oblasti pobytu osob. Vlivem rozdílu teplot při takto řešeném vytápění hal ovšem stoupá ohřátý vzduch velmi rychle pod strop (střechu haly). Zde opět dochází ke značným tepelným ztrátám, přičemž je velice obtížné dosáhnout příznivých teplot při podlaze. Vertikální rozložení teplot při tomto způsobu vytápění hal je o něco příznivější, než při konvekčním vytápění hal, ale i tak je dosahováno teploty pod stropem až 30°C, při teplotě u podlahy 15°C. I při tomto způsobu vytápění hal jsou tepelné ztráty střechou příliš vysoké.
Vytápění hal infrazářiči
Energie vyzařovaná zářičem je směrována svisle (resp. šikmo) k podlaze přesně do oblasti pohybu osob. Zářiče lze vzhledem k vysoké teplotě povrchu sálavých ploch umisťovat do značných výšek, případně řešit vytápění hal pouze jako jednotlivá pracoviště. Takto vyzářená energie ohřívá povrch podlahy a strojů, a od těchto je následně ohříván vzduch. Ten potom proudí při minimálních rychlostech vzhůru, takže vertikální rozložení teplot od podlahy po výšku hlavy osob je při tomto způsobu vytápění takřka ideální.
Protože vytápění zářením je ve své podstatě dodávkou tepla přímo do potřebných prostor, je ve srovnání s konvekčními nebo teplovzdušnými soustavami velice úsporné. V mnoha případech je to (zvlášť u vytápění rozlehlých hal) prakticky jediný způsob, jak zajistit požadovanou teplotu uprostřed haly, aniž bychom přetápěli podstřešní prostor.
Ve většině případů se toto vytápění zřizuje kvůli osobám v těchto prostorách pracujícím, a proto je nezbytné brát ohled nejen na tepelnou pohodu, ale i na druh činnosti, těmito osobami prováděnou. Jiné jsou nároky na práci vsedě, lehkou nebo těžkou práci, zda se lidé ve vytápěných prostorách zdržují trvale apod. Tato hlediska jsou velmi důležitá pro správné projektování vytápění hal a provoz soustav s infrazářiči.
Infračervené záření jakožto pásmo elektromagnetického vlnění zahrnuje vlnové délky od 0,75 x 10-6 do 400 x 10-6 m, pro topné účely se uvažuje s frekvencí kolem 100 x 10-6. Po dopadu na pevnou hmotu se toto záření částečně odrazí a částečně absorbuje (promění se v teplo).
